Me Gusta.

Alo! Wazz up minnasan?

Po delší době se zase cítím děsně me gusta. A taky megahustopekelně skvěle. 

a Proč?

Protože sem oťapkávala živého japonce. A tomu japoncovi to nevadilo!

Škoda že to byl jen koncert kapely kterou už asi nikdy vživotě neuvidím (´ω｀).

Jinak to byli BLOOD. Kapánek strašidelná cháska ale ten kytarista *q*.

A jak že sem se tam vlastně připletla?

~teď by se hodily takové ty třpytky co vždycky naskočej v animáčích když je flashback~

Vlastně ani pořádně nevím. *klasika*

Jednoduše jsem narazila na ksichtknize na událost která křičela do světa že nějací BLOOD se chystají co Prahy. A co byste ode mě čekali. Japonci. V Praze. Za 400. No nejděte tam. 

Tak se nějak stalo že jsem se dohodla s kamarádkou která tam šla taky a už jsem objednávala lupen. 

Upřímě. Do teď toho nelituju. 

Byl to zkrátka epic zážitek. 

Ke vchodu jsme se dopracovali asi 10 minut před tím než otvírali, takže jsme moc dlouho nemrzli a za chvilku už jsme se hřáli ve vnitř a nenápadně stalkovali členy kapely kteří už prozřetelně stáli u stolečku a podepisovali se. To byla +- hodina před začátkem koncertu. 

Chvíli na to jsme zaujali strategické místo na kraji podia, kde jsme ve výsledku byli jediní, a rozhlíželi se okolo (alespoň já :D). 

Jak je zvykem tak už asi 6-10 minut před začátkem už se klubem neslo skandování "BLOOD! BLOOD! BLOOD!" a kde jaké další podezřelé skřeky, že by se jeden divil že to ze sebe někdo dokáže dostat. Což samozřejmě ničemu nepomohlo a kapela přišla až asi 3 minuty po 18té hodině. 

Začátek pro mě byl kapánek šok. Dunělo to jako prase. Moje lýtka byla lehce zaskočená. (To že sedí pod reproduktorem jí došlo až po tom.). Ale zhruba po první písničce si na to zvyknete a překvapivě při první minipauze zjistíte že kurva skoro vůbec nic neslyšíte. Tak stane se. 

První čtvrthodina pro mě byla taková adaptační. Koukala sem kolem, sledovala ostatní a spokojeně slintala nad kytaristou který byl na naší straně. Zlom přišel asi někdy po tom co jsme si podruhé "přivolali" Kazuhu (toho kytaristu :D) k nám do forever alone části aby jsme si mohli náležitě oťapkat a vysloužit si pohlazení po hlavě a úžasně kawaii úsměv.  Po zbytek koncertu našemu koutku šlo hlavně o to "přitáhnout si" našeho kytaristu k sobě a hezky ho oťapkávat. Vynalezli jsme pár úžasných způsobů. Horší bylo když flusali vodu. Díkybohu ji flusali jiným směrem. 

A vpodstatě to šlo takhle celou hodinu. Kejvali jsme hlavou do rytmu, skandovali a oťapkávali Kazuhu. No prostě nádhera. 

Koncert byl prostě úžasně vyvedenej a odcházela jsem s tričkem s podpisy a pár fotkami s pár lidma. 

A nejvtipnější na tom bylo že na začátku jsme se tvářili dosti netykavě a myšlenka že bychom si šli pro autogram nebo si něco koupili byla absolutně nepřípustná. 

A jak to dopadlo :D

a taky se momentálně snažím přeložit toto
さっきも書いたけど、実際に見たこともない人間に対し。
google překladač neuspěl :D takže kdokoli kdo ví ať se ozve :D

btw. kdo by se chtěl usmát tak ať nažhaví google překladač a přeloží si několik blog postů od kapely

Kazuha
Hayato
Kiwamu (tam si to musíte najít :D)
Dora

Ještě se nakonec pochlubím fotkama ^^

miláček Kazuha úplně na levo :33