Samozřejmě jak už se stalo tradicí u většiny blogerů, ani já nejsem vyjímka, spíš extrém, recenze se bude skládat z toho že prostě jednoduše vyspoileruji děj a přidám do toho moje děsně vtipné poznámky ať nejsme suchaři. Nevím jak vy, ale já teda nemám v plánu křupat.
Jinak co se budoucí organizace blogu týče mám v plánu recenzi na Temné Stíny na které jdu v Pátek a možná se pochlubit svojí úúúžasnou uměleckou stránkou.
Taky už pracuju na pokračování "Tenké hranice mezi normálem a šílenstvím", pokud někdo tu slátaninu kterou s Yachizu píšu čte. Udělám z toho názvu odkaz až publikujeme to co zatím máme na novej blog.
+ Bonus k dnešní "reportové nudě se Shii". Někde na konci se stručně vyjádřím ke svému přijetí na školu, pokud to samozřejmě neprotáhnu a nehodím to do samostatného článku. Možné je všechno. Zvlášť u mě. - - nestalo se tak.
Hodně štěstí s louskáním mého eposu. Je dlouhý. Hodně.
Byla jednou jedna holčička které říkali Shii s trapným přídomkem Havran, protože havrani jsou děsně cool, opeření a chytřejší jak naše hlavní hrdinka. Tahle Shii měla hrozně moc ráda Japonsko, anime, mangu a další stráášně super věci. Moc ráda chodila na srazy podivných individuí a festy plné ještě divnějších individuí. Její největší sen bylo podívat se na úžasný, awesomní, božský, hustodemonskykrutopříšerněpřísný Animefest, o kterém toho už tólik slyšela. Bohužel byla holčička opravdu holčičkou (čerstvých 15) a jelikož bydlela v Praze její sen zněl spíše jako science fiction než jako věc který by se mohla stát.
Každopádně to ale byla holčička velmi nadaná a mazaná jako liška a proto měla možnost narychlo se naučit černou magii aby mohla své drahé rodiče očarovat aby ji pustili do Brna na celé tři dny......dude. Seriously? Začínám si připadat jak v nějakym trapnym béčkovim fantasy. Wait a sec...všechna moderní fantasy jsou povětšinou béčková (D:).
...každopádně not really. Byla prostě jenom chytrá a udělala se svou drahou matinkou dohodu že když se dostane na požadovanou školu aniž by musela dělat druhé kolo přijímaček může si jet klidně i na Mars.
A tak se stalo že se ze scienece fisction stala realita, a více méně týden po tom co Shiinka dělala přjímačky už se brzo ráno budila aby se zcivilizovala a vyrazila přes most do země Terabithiam, sektoru B, takzvané zakázané zóny jménem Brno.
Velitelský čas něco kolem 6:30, zvoní budík a moje fenomenálnost vstává přesně včas aby se stihla zcivilizovat, víceméně najíst, popadnou bágl a plazit se směr metro na sraz s Kibbo se kterou jsme se dále plazili na větší sraz se zbytkem na hlavním nádraží. Upřímně se doteď divím že jsem do sebe narvala dvě sušenky protože takhle nervozní jsem nebyla ani na těch pojebanejch přijímačkách. A tak se nějak stalo že jsem se, v duchu neustále opakujíc si frázi "trust me I am a jedi", ocitla u vlaku, kterého jsem se bála ještě víc jak toho, že kolem mě bude 3 dny rozvášněný dav čítajíc poměrně slušnou hromadu lidí, který se tvářil trochu jako kdyby mě chtěl sežrat, což mě moc neuklidňovalo, a navíc ještě s lidma který jsem znala asi 15 minut. Hell yeah.Životy: ♥♥♥♥♥ Lvl. : 2. nervozní vlakař XP: 0001/0010 Duševní zdravý: 98/100
- 2 body duševního zdravý
+ Level up! Nervozní vlakař!
Hledání nástupiště bylo...interesting. Vážně. Zkuste si být člověk který jezdí vlakem jen v nejkrajnějších případech a nádraží je pro něj jako bludiště s minotaurem v podobě vlaku. Ale povedlo se! I vlak už tam stál. A vůbec mě neuklidnil fakt že nebyl nejnovější. Asi jsem si vypěstovala slušnou fobii z vlaků. Jediný fakt který mě alespoň trochu uklidnil byl ten že tam se mnou byla Neko a Lucy. Neptejte se mě kdo to je. Většina jejich identiti je pro záhadou ještě teď. Tak jako tak jsem se dostala do vlaku společně s celou naši huge skupinkou. Vážně měl někdo fotit naše výrazy když jsme zjistili že všechny kupé které jsme měli zarezervované jsou plný. Da fuq?!
MORFUJEME!
Kdyby jste v tu chvíli byli na mém místě, dostalo by se vám pohledu na Fazoli/Shira jak s celkem nasraným pohledem prochází všechny rezervované kupé a se šarmantním "Promiňte tohle kupé je rezervované, mohli byste odejít?" vykopává téměř půlku našeho vagonu. Kdyby jste poslouchali ještě chvíli slyšeli byste i nenápadné "Vypadněte sakra!" proceděné skrz zuby. Byla to celkem komická scéna. Dokonce se nám po chvíli podařilo odklidit párek asiatů a konečně usednout na trůny. Rozumnějte většina na sedadla a já na díru protože jsme se potřebovali smrsknout kvůli požadovanému počtu lidí v kupé.
Ale byly to ale celkem fajnové 2 hodiny a půl, proložené hraním karet, posloucháním hudby ze sluchátek u kterých jedno nefungovalo, povídáním si o anime a hudbě a zpestřené o ječení "VŠICHNI TADY UMŘEME!!!" od Momomi při každém zajetí do tunelu.Životy: ♥♥♥♥♥ Lvl: 3. zmatený pražák v Brně XP: 0020/0040 Duševní zdravý: 90/100
- 8 bodů duševního zdravý
+ Level up! Zmatený pražák v Brně!
Věřili byste tomu že je v Brně hrozně divný a malý nádraží? Tomu divný se nedá divit. Celý Brno na mě působilo...divně. Asi podobně jako na mě působilo Barcelonské metro. Jen mnohem hůř. A to vynechávám fakt že jsme se s Neko a Lucy, hned jak jsme vylezli z nádraží a kousek se skupinkou popošli, ztratili a pěšky šli někam úplně do prčic a pak se zase hezky vraceli na hlavní nádraží aby jsme našli správnou tramvaj. Vysvětlili jsme si to tak že to na nás bylo moc jednoduché tak jsme si to chtěli zkomplikovat a taky se pořádně projet tramvají. Nikdo nám to nežral.Taky jsme udělali pěknou blbost že jsme se nezdrželi dýl. Když jsme se konečně dohrabali k výstavišti zbývala nám asi +- hodinu než měli v plánu pouštět dovnitř. Kdo umí ten umí. Ale tak zabavila jsem se. Konečně jsem se viděla s Lex (adminkou alagaesie) a po šíleně dlouhé době i s Ví/Neru/přiblbloučkým dvojčetem, a když jsem se dobabrala zase zpátky přilepila jsem se na Konatu (kdo nezná Konatu jako by nežil. Povině čapnout nejnovější vějíř a nalistovat stranu 213!) a jejího kamaráda Matěje a nenápadně jsem se vetřela do fronty, která zatím nebyla tak hrozná. Chvíli na to se ukázal i Ichiro (alias ten super-retardovanej Naruto se zelím) se svojí partou, a slušně ztrollil celou frontu tím že se ke mě procpal se slovy "Bacha mám horký kafe!".
Pak už to víceméně šlo samo. Fronta se nějak začala sunout v nepravidelném Free Hugu/Fucku (přičemž se Ichimu povedlo dostat asi o 2 metry před nás, hovádovi) a netrvalo dlouho (asi 15 minut) a byli jsme ve vnitř.
Životy: ♥♥♥♥ Lvl: 4. návštěvník animefestu XP: 0050/0100 Duševní zdravý: 75/100
- jeden ♥
- 15 bodů duševního zdravý
+ Level up! Návštěvník AnimeFestu!
Jako první věc jsme proběhli stánky s nadějí že na nás ještě něco zbyde (Hovádi neměli nic s FF D8 nebo když už měli tak s Cloudem nebo Serah D8 nemám ani jednoho ráda 8D). Oběhli jsme to asi třikrát. Jako čuprmeni, of course. Až na třetí pokus jsme kupovali. Chvíli po stalkování u stánků jsme se přesunili k (nenáviděnému) DDR. Hell. Fucking. No. Odstup Satane! Neumím skákat na DDRku. Nikdy jsem neuměla. A asi ani nikdy nebudu umět. Nevadí mi to.Tou chvíli už jsem se jen víceméně flákala abych zabila čas do oficiálního zahájení a křestu vějíře. Bylo dlouhé. Ale nenudila jsem se. Dražení pokřtěného vějíře bylo celkem vtipné.
Dále u mě následovala beseda s autory vějíře. Odchytla jsem si Konatu, která si šla sednout na místo toho co podepisuje svoje dílo, a Matěje, milého dárce bokenu, a plácla jsem sebou na nejbližší židli. Divili byste se jak moc se bude zasekávat Raichuuv ocas o židle. Ale mám podpisi většiny autorů! Jednou to dobře prodám. Pokud si nikdo nevšimne mého úžasného osobního věnování od Konaty. Raději se nebudu zmiňovat o tom že jsme (Konata hrála) hru "Pokus se najednou sežrat pytlík kyselejch žížal!".
Po zdlouhavé besedě jsme se na chvíli přesunuli do Maid kavárny na velký hrnek kafe (u kterého jsem zjistila že mi nepomáhá -_-), ze mě se tou dobou stal subjekt (číslo 1386243163/00712) a všichni jsme víceméně umírali.A protože umírat je cool pracně jsme se dokopali na přednášku od Hintzua, která byla o něčem co si nepamatuju protože to bylo pozdě v noci. Ale nebylo to špatný. Mluvil tam o schizofrenii. A před náma měli hentai doujiny na Evangelion a Bakemonogatari. Zzzzzzz.
Pak už si toho nic moc nepamatuju. Jen dlouhý pochod směrem do tělocvičny s mím tunovým báglem a trapným tlacháním s Matějem. Furt jsme se smáli. Už bohužel nevím čemu.
Životy: ♥♥♥ Lvl: 5. přeživší prvního dne XP: 0120/0200 Duševní zdravý: 65/100
- jeden ♥
- 10 bodů duševního zdravý
+ Level up! Přeživší prvního dne!
Celá noc byla děsná. Furt jsem se budila a někdo mi tam skoro celou noc "šlapal" po nohách když se lidi dopracovávali do tělocvičny. Vzhůru jsem byla už kolem 7. Neptejte se mě jak se mi to povedlo. Netuším! Každopádně jsem se vysprchovala, zcivilizovala a s Neko a Lucy už jsme tlapali zpátky na Výstaviště, přičemž jsme si někde něco ukradli k snědku. Chvíli po tom co jsme dorazili jsme to do sebe koply a padlo rozhodnutí že jdeme na přednášku o FanFikcích.Vypadalo to asi takhle....nic...nic...nic....yaoi!....nic....nic...nic....to znám!....nic....nic...nic....lol. wtf?....nic...nic...konec. Aha.
Následných několik minut až do fronty na soutěž kostýmů si nepamatuju. Jen vím že jsem si smskovala s Konatou kde se najdeme. Našli jsme se ve frontě. Kde bylo celkem dost lidí. Takovej hromadnej Free Hug jak tam někdo pronesl dokud ho někdo další neopravil na Free Fuck. Ale dostali jsme se dovnitř. Dokonce mezi prvníma. Upřímně teď nevím co o tom psát dál protože mě většina těch scének moc neoslovila, většinou kvůli tomu že jsem dané anime neviděla a scénka vyžadovala alespoň základní znalost děje, kterou já zrovna neměla. Po cosplay soutěži jsme zůstali v sále na Greka a jeho přednášku která nebyla o Hetalii, která nebyla špatná ale nebyla ani nejlepší. Přinejmenším byla zajímavá a já odcházela plna nových poznatků.
Následovala půl hodinová přestávka kde jsme už pomalu řadili do nově utvořené fronty na cosplay divadlo. Téměř celou půl hodinu jsme se bavili tím že jsme lepili lidem na záda nálepky s meme chciftama bokenem a hrozně jsme se tomu smáli. Jinak jsme normální vážně. Chvíli před vpouštěním nás ale opustil Matěj s tím že na to nemá nervy a tak jsme ho pověřili poviností sehnat jídlo. My se narozdíl od něj na divadlo dostali. Hoho! Divadlo už bylo lepší jak soutěž. Byla tam pár celkem slušných scének. Happy tree friends byli nejlepší. Ňaňaňaňa ňa! (:'D) Samozřejmě tam byla i pár horších vstupů ale i tak cením odvahu všech co tam vylezli. Jinak stále chci ty sušenky.Životy: ♥♥ Lvl: 5.5 přeživší prvního dne a velkých front XP: 0180/200 Duševní zdravý: 55/100
- jeden ♥
- 10 bodů duševního zdravý
+ Half level up!
Jidlooooo! Bagetaaa! Am gonna omnomnom it!Ani jsem ji celou nesnědla. A to sem měla hlad. Ale vynalezli jsme nový koš a novou hru.
Fluffy baseball! Hell. Fucking. Yes. Hráli jsme fluffy baseball like a sirs. Nikdo na nás neměl. Byli jsme drsní jako hračky z happy mealu a měli jsme se fajn. Vesele jsme po sobě házali papírový míčky a odráželi je neko tlapkou navlečenou na bokenu. Sice na nás spoustu lidí čumělo dost blbě ale fuck it. Byli jsme nejlepší. Jako vždycky.
Životy: ♥♥♥ Lvl: 6. hráč fluffy baseballu XP: 0205/0250 Duševní zdravý: 50/100
- 5 bodů duševního zdravý
+ jeden život
+ Level up! Hráč fluffy baseballu!
Dále jsme se nějakým záhadným způsobem vecpali na přednášku Fenomén: Cosplay od Alfreda a Myri (netuším jak se to skloňuje ^^") kde jsme se dozvěděli něco z historie cosplaye. Konečně něco kde jsem byla doma :'D. Klidně bych si tam ještě hodinu poseděla. Bohužel čas běžel a já si jako svoji osobní povinost určila jít se podívat na vyhlášení když už jsem se účastnila Fest*Fota.Vyhlášení bylo....hodně zdlouhavé. Ačkoli vyhlášení "mojí" soutěže bylo už na začátku tak jsme chtěli vědět jak dopadli cosplay věci. Bohužel jsme tam nevydrželi tak dlouho. Vyhlášení DDRka mě dorazilo a s pokřikem "kurva mě to nebaví, deme pryč!" jsem se i s Konatou a Matějem zdekovali pryč, směr koupit si jídlo.
 |
| Konata a její free bomb :D |
Naše další zastávky na programu měli být hned 4-5 a to hned za sebou. Proto jsme šli zčeknout rotundu kde jsme chvíli poseděli. K méme neštěstí začalo pršet a byla bourřka. Vítej fobie z bouřek! Jak jsme se dostali do kongresového centra mi není do teď jasné.
A tak jsme polomrtvý seděli u šaten na stolech, lili do sebe kolu a jedli sladký ať přežijeme. Na fandom jsme se nedostali tak jsme umírali dál, mezitím jsme si sehnat židle a udělat si cedulku "free fluffy triple facepalm" a dělat mrtvoli dál.
Na "nevysvětlování anime" jsme se taktéž nedostali a tak jsme umírali dál. Tentokrát už u stolu na kterej se dalo kreslit. Hell yeah. Kreslím jako prase, obzvlášť fixou. Narozdíl od Konaty.Dále se chtělo jít na hentai jenže na ten jsme/jsem se z technických důvodů vykašlala. Za a my nebylo ještě 18 (--") a za b tam byla opět fronta jak na banány. A tak jsme si kreslili dál a čekali na hřeb noci, aneb na yaoi.
A víte co? Zase jsme se nedostali. FFuuuuu! Někdy v tu chvíli už jsem se na to ale fakt vysrala, zavrhla yaoi které se mělo promítat hned po přednášce a šla do tělocvičny protože jsem vážně umírala. A šli jsme s Matějem pěšky. Cool.
Životy: ♥♥ Lvl: 7. naštvaná polomrtvola XP: 0270/0400 Duševní zdravý: 30/100
- jeden ♥
- 20 bodů duševního zdravý
+ Level up! Naštvaná polomrtvola!
 |
| když se zadíváte vzadu nás s konatou uzříte :D |
Slušnou chvíli jsme hledali místa na odložení batohů. Nikdy zdá se neměli místo. Jediné které bylo bylo v rotundě. Pohled na můj totálně jetej a utrápenej pohled jak jsem tak táhla ze schodů musel být k nezaplacení. Díkybohu to ve finále zachránil zelenj čaj. Teplej zelenj čaj. Ach. V tu chvíli mi bylo i jedno že jsme asi o půl hodiny prošlivhli, podle mě asi nejlepší přednášku na AF, "Vše, co jste chtěli vědět o cosplayi a báli jste se zeptat". Každopádně jsme se na ni i tak na ten zbytek nasrali. Už kvůli tomu že jsme byli děsně curious. A vyplatilo se to. Rozhodně to změnilo můj pohled na výrobu cosplaye a rovnou jsme s Konatou založili pakt o vzájemné spolupráci spočívající v tom, že já dělám technické věci a ona šije. Je opravdu škoda že jsme přišli pozdě. Snad bude nějakej záznam.
Další přednáška kterou jsme navštívíli byla o Smrti. Upřímně řeknu že více méně nevím o čem "freekick", jak jsme pána pojmenovali minulý večer, většinu doby mluvil. Já tam polospala a vzbudila se až na posledních pár minut kde se s námi dělil o zajímavé historky ze svých "dobrodružství". Tou dobou už jsem tak trochu začala řešit kterým busem pojedu, protože jsem chtěla být co nejdřív doma.Životy: ♥♥ Lvl: 8. polomrtvý řešitel odjezdu XP: 0420/0500 Duševní zdravý: 35/100
+ 5 bodů duševního zdravý
+ Level up! Polomrtvý řešitel odjezdu!
A tak se stalo že už jsem měla batoh na zádech loučila se s kdekým koho jsem potkala a znala, dostala objetí od Ichiho, poprvé si za svůj pobyt v brně koupila lístek na tramvaj a jela jsem k nádraží v doprovodu s Matějem kterej jel měl v plánu už taky jet.
Až do poslední minuty jsem samozřejmě řešila problém jestli pojedu vlakem nebo busem. Bojím se vlaků a tak jsem nakonec naklusla k pokladnám žluťasů, koupila si lístek a byla happy. Šla jsem s Matějem koupit lístek i jemu abych zabila půl hodinu času, která uběhla pozoruhodně rychle.A najednou jsme se loučila i s Matějem, nastupujíc do busu, kde jsem po cestě dostala horkou čokoládu a koukala na Pána Prstenů, kterej mířil domů.
Životy: ♥♥ Lvl: 9. zombie XP: 500/500 Duševní zdravý: 25/100
- 10 bodů duševního zdravý
+ Level up! Zombie!
.
.
.
.
.
.
YOU WIN!
PS: Je to celý suchý a já si toho jsem vědoma. Psala jsem to celou noc.
Gratuluji všem kdo se dočetli až sem!
A omlouvám se všem komu jsem čmajzla fotky.
Shii the Raven ^^
Žádné komentáře:
Okomentovat